Jak jsme se přestěhovali do Austrálie: Naše proč, vyřizování víz, a jak jsme vše nechali za sebou
- Eliška Brotánková
- před 2 dny
- Minut čtení: 8
Aktualizováno: před 9 hodinami
Dodnes se přistihujeme, že se sami sebe ptáme: „My fakt žijeme v Austrálii!?“ I když je to jen na rok, je to neskutečný pocit - nejen proto, že jsme na druhém konci světa, ale i proto, že jsme ještě nedávno neměli ani ponětí, kam chceme jet. Věděli jsme jen jedno: potřebujeme změnu.
Tento příspěvek je určen všem, které zajímá, jak jsme se pro tenhle krok rozhodli: proč jsme si vybrali Austrálii, jak probíhal vízový proces, který prověřil naši trpělivost (a zdravý rozum), a jaký to bylo všeho se vzdát a začít od znova na druhý straně světa.
Naše proč
Po téměř pěti letech života a práce v Německu jsme se dostali do... slepé uličky (asi nenajdu lepší pojem pro feeling stuck?). Měli jsme stabilní zaměstnání, pohodlnou rutinu a všechny ty věci, které nám měly zajistit spokojený život. Ale místo toho jsme měli pocit, že jsme se usadili příliš brzy, že stárneme, než abychom začali skutečně žít. Něco uvnitř nás nám pořád našeptávalo, že tam venku je něco víc.
Oba jsme si uvědomili, že naše vášeň pro cestování není jen „prázdninová záležitost“. Byl to životní styl, po kterém jsme toužili - takový, který se nevejde do dvou týdnů volna dvakrát ročně. Nesnili jsme jen o nových destinacích, ale toužili jsme po svobodě, dobrodružství a prostoru na to, abychom si ujasnili, jak chceme aby náš život vypadal.
Dalším důvodem bylo, že Vicente chtěl změnit baseballový tým na další sezónu.
Hledání nového domova
Nejtěžší část? Neměli jsme tušení, kam jít. Začali jsme zkoumat různé evropské země - Nizozemsko, Itálii, Švýcarsko... a oslovovat baseballové týmy z různých koutů Evropy.
Jednoho dne Vicente zničehonic nahodil: „A co Austrálie?“. Pár jeho kamarádů tam hrálo baseball, a ta myšlenka v nás něco zažehla - i když jsme se tomu nejdřív zasmáli. Připadalo nám to jako moc. Moc vzdálený, až nemožný. Ale nějak nám to utkvělo v paměti.
Vtipný bylo, že naše algoritmy s tím zřejmě souzněly. Naše Intagramy byly najednou plný úžasných pláží, divoký krajiny, klokanů a karavanů v outbacku. (Někdy se nemůžeme zbavit pocitu, že nás ty mobily furt poslouchaj!) Nemohli jsme na to přestat myslet.
A tak jsme začali zjišťovat, jestli je to vůbec možný a jak na to - víza, podmínky, jazykový testy... všechno.
Zápletka: Žádné město, žádný plán, jen termín
Někde mezi zkoumáním víz a přípravou na nový život se objevil další zlom. Vicente stále čekal, až se mu ozve nějaký tým - doufal, že nás možná smlouva nejen nasměruje do konkrétního města v Austrálii, ale taky pomůže usnadnit proces vyřizování víz. Problém? Čas běžel. Netušili jsme, kam jít. Neměli jsme žádnou nabídku práce. Žádnou jistotu. Jediný, co jsme věděli, bylo, že se chceme odstěhovat dřív, než udeří zima. Platit za topení v našem bytě bylo šíleně drahý, a pokud jsme chtěli udělat krok, teď byl ten správný čas. Samozřejmě jsme také zvažovali, že se prostě přestěhujeme do jiného bytu nebo do jiného města v Německu, ale měli jsme pocit, že by se tím nakonec stejně moc nezměnilo.
Situace se změnila, když Vicente skutečně dostal nabídku od jednoho týmu v Austrálii. V tu chvíli jsme si začali říkat: Počkat... ono by to fakt mohlo vyjít? Nabídka ještě nebyla definitivní, ale něco v nás podnítila - a najednou už nám myšlenka přestěhovat se na druhý konec světa nepřipadala tak nemožná.
A tak jsme udělali něco, co by někdo mohl nazvat naprosto bláznivým - a čemu rádi říkáme důvěra ve vesmír. Uprostřed léta, ještě předtím, než jsme požádali o vízum, jsme poslali výpověď z nájmu bytu a z práce ke konci září. Vybrali jsme si datum: 1. října. To měl být náš nový začátek.
Vízový proces: Víc než jen papírování
Jakmile jsme začali vážně uvažovat o Austrálii, pustili jsme se do výzkumu víz. Tehdy jsme objevili tzv. Work and Holiday vízum - požadavky nebyly nesplnitelné, ale rozhodně to nebyla ani procházka růžovým sadem.
Jedním z největších požadavků bylo složení zkoušky z angličtiny IELTS, což bylo upřímně řečeno trochu stresující. I když angličtinu používáme každý den, tlak formální zkoušky byl úplně jiný. Všechny ty gramatické záležitosti, časové limity, písemné úlohy... celkově věci, které člověk nepoužívá v každodenní konverzaci. A na učení jsme měli před dalším možným termínem zkoušky jen týden. Ale ponořili jsme se do toho, zapátrali po online materiálech, pořídili si pracovní sešit s ukázkovými cvičeními, studovali, trénovali psaní esejí a dopisů, každý den cestou do práce poslouchali vzdělávací podcasty... a dali jsme to!
Pokud vás zajímají další podrobnosti o testu IELTS a dalších požadavcích na Work and Holiday víza do Austrálie, přečtěte si náš článek: Jak zažádat o Work and Holiday vízum (podtřída 462) do Austrálie.
Zpět do reality
Jak týdny ubíhaly a blížilo se září, udeřila realita. Měli jsme brzo být bez práce, bez domova a bez víz, aniž bychom věděli, kam směřujeme. Plánem A byla stále Austrálie, ale ta se nám začala vzdalovat - nabídka, kterou Vicente původně dostal, nebyla nakonec tak dobrá, jak jsme mysleli, a tak se rozhodl ji odmítnout a začít hledat znovu.
Plán B? Dominikánská republika - Vicente tam má kamaráda, který mu nabídl práci trenéra. Plán C? Upřímně řečeno, nevěděli jsme, ale byli jsme otevřeni čemukoli.
Jednou z nejvíce stresujících věcí byl neustálý příval otázek od rodiny a přátel: Už víte, kam se stěhujete? Našli jste si novou práci? Máte nějaké nabídky? Tlak přicházel také od kolegů v práci, kteří neměli tušení, co se děje. Už jsme dali výpověď a necítili jsme se připraveni podělit se o to, že Vicente odmítl nabídku v Austrálii hrát. Taky jsme doufali, že mezitím najde jinou, takže by na tom vlastně tak nezáleželo. Tak jsme to tak nechali být, s vědomím, že je jednodušší vyhnout se otázkám.
Byl to naprostý chaos, ale nějak jsme stále věřili, že se to nakonec vyřeší. Možná jsme ještě neznali odpovědi - ale věděli jsme, že nakonec najdeme cestu.
Stisknutí spouště
Unavená čekáním na týmy nebo pomoc zvenčí jsem se rozhodla to dál neprotahovat a prostě si zažádala aspoň o svoje vízum. Vicente musel ještě počkat na školu co vystudoval na Tenerife, aby mu poslali jeho diplom, což byla další z podmínek žádosti.
Mezitím jsme zahájili operaci: Opustit Německo. Začali jsme prodávat (téměř) všechno, co jsme měli. Velké věci jako nábytek jsme prodali přes eBay. Menší věci - oblečení, boty, dekorace - jsme prodali na místním bleším trhu. A spoustu věcí jsme prostě darovali nebo vyhodili. Nakonec jsme prodali i naše auto.
Vicente zažádal o vízum na začátku září. Moje bylo schváleno těsně předtím, než jsme se museli odstěhovat z našeho bytu - perfektní načasování, ale o jeho vízu stále žádné zprávy.
Nakonec se rozhodl, že bude lepší, když v Austrálii baseball hrát nebude. I když to pro něj moc znamená, shodli jsme se, že vázat se na jedno místo na celou sezónu by nám bránilo ve volnosti cestování - a právě svoboda byla jedním z důvodů, proč jsme se všeho vzdali.
Stěhování... ale ještě ne tak docela
Poslední zářijový týden se nesl ve znamení malování stěn zpátky na bílo, úklidu bytu, balení věcí co nám zbyly do krabic na uskladnění v pronajaté garáži - a přemýšlení, kam proboha půjdeme dál.
Protože Vicente ještě nedostal vízum, rozhodli jsme se využít to „mezidobí“ k návštěvě rodiny. Poté, co jsme si v Německu oficiálně odhlásili pobyt, jsme nasedli na vlak do Česka, kde jsme strávili týden s mojí rodinou.
Potom jsme se rozhodli utéct do tepla a strávit zbytek čekacího období na Tenerife u Vincovo maminky. Letenky z Prahy byly ale drahé, a tak jsme na to šli kreativně - jako vždycky. Našla jsem aplikaci Movacar, která spojuje lidi s dodávkami, které je třeba přemístit. A právě tak jsme našli obytňák půjčovny Roadsurfer, která potřebovala převézt z Kostnice do Sevilly... přesně v termínu, co se nám hodil!
A tak jsme do toho šli.
Z České republiky do Kostnice jsme jeli osmi vlaky (stále se divím, že žádný neměl zpoždění!).
A právě se to stalo: Vincovo vízum bylo schváleno! Čekali jsme na vlak z centra Kostnice na předměstí, kde sídlí Roadsurfer, když mu přišel e-mail. Bylo to, jako by vesmír konečně podpořil náš bláznivý plán. Nemohli jsme tomu uvěřit - po všech těch nejistotách jsme dostali zelenou. A najednou jsme měli směr!
Oslavili jsme to nejlépe jak umíme - na cestách, s lahví šampaňskýho na břehu jezera Como v Itálii. Bylo to jako ve filmu. Přesto jsme se rozhodli pokračovat v cestě a pobytu na Tenerife. Všechno už bylo domluvené a upřímně řečeno, ukázalo se, že čas byl přesně to, co jsme potřebovali - chvilka oddechu, času stráveného s blízkými a plánování naší další velké kapitoly.
Realizace
Z německé Kostnice jsme jeli přes Švýcarsko, Itálii, Monako a Francii do španělské Sevilly - ale to je zas jiný příběh - více o tomhle týdenním výletu najdeš na našem Instagramu.
Na Tenerife jsme strávili víc než měsíc - užívali jsme si čas s rodinou a kamarády, nasávali sluníčko a dokončili náš e-book o Tenerife, který jsme konečně doplnili o chybějící fotky - pracovali jsme na něm skoro rok a tak jsme byli šťastný, že jsme ho stihli vydat předtím, než jsme opustili Evropu.
A bylo to právě tam, kde stalo něco moc výjimečnýho - zasnoubili jsme se! Vicente mě požádal o ruku v národním parku Teide, a nemohl vybrat líp, protože právě na Teide (sopku) jsme spolu vylezli krátce potom, co jsme se v roce 2019 seznámili. Bylo to, jako by se kruh uzavřel - ukončili jsme tak jednu kapitolu a společně vstoupili do nové, jako budoucí manželé.
Narazili jsme také na TrustedHousesitters, platformu, kde se staráte o domácí mazlíčky výměnou za ubytování, a tak nás napadlo, že by to mohl být skvělý způsob, jak začít náš život v Austrálii a zároveň ušetřit za nájem.
Když nám všechny dílky pomalu zapadaly dohromady, našli jsme levné letenky do Austrálie (z Amsterdamu přes Xiamen). Tak jsme si naplánovali poslední zastávku: let z Tenerife do Nizozemska, k Vincovo bráchovi, který tam žije, a odtud - konečně - odletět do Austrálie.
Příprava na tak velký krok byla emotivní, vzrušující a náročná - vše najednou. Museli jsme zabalit svoje životy do dvou batohů a pár kufrů. Rozloučit se s rodinou, přáteli a vším, co jsme znali. Opustit práci, která nám kdysi byla zárukou jistoty. Bylo to děsivý, ale na druhou stranu jsme měli pocit, že jdeme vstříc životu, který je nám bližší.
Ohlédnutí zpět: to byla jízda!
Když se teď ohlížíme zpět, je upřímně šílený, jak jsme to všechno zvládli, bez plánu, jen s důvěrou, že to nějak dopadne. Od odchodu z práce ještě před podáním žádosti o vízum, přes prodej věcí, které jsme měli, až po oslavu schválení víza u jezera Como, cestu napříč Evropou a měsíc na Tenerife - bylo to chaotický, spontánní, nejistý... a přesto naprosto správný.
Nepřestěhovali jsme se do Austrálie se vším předem nalajnovaným. Přestěhovali jsme se, protože jsme v hloubi duše věděli, že život, který žijeme, není ten, který chceme žít dlouhodobě. Chtěli jsme objevovat, tvořit a žít svobodněji - a to znamenalo vykročit z komfortní zóny.
Teď, když jsme konečně tady, objevujeme společně Austrálii, postupně zjišťujeme, co a jak, a nasáváme každý okamžik týhle divoký, krásný a nepředvídatelný kapitoly, víme, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsme kdy mohli udělat. Nejen kvůli tomu, kde jsme skončili, ale i kvůli cestě, která nás sem dovedla. Byla pro nás výzvou a posílila nás. Nebylo to dokonalý ani snadný, ale stálo to za to.
A pokud tohle čteš, protože sníš o změně a bojíš se, protože nemáš všechno promyšlený - možná je to v pořádku. Možná ten plán nemusí být dokonalý. Možná jen musí být tvůj.
Jestli čekáš na znamení, tady je. Zpočátku se to může zdát nemožný, ale všechno začíná jedním malým krokem.
Přemýšlíš o něčem podobným? Máš otázky ohledně víz nebo stěhování do zahraničí? Vždy se s tebou rádi podělíme o další informace - neváhej se na nás obrátit nebo nám napiš komentář níže.
A pokud už plánuješ svůj vlastní velký krok... důvěřuj svému instinktu, důvěřuj načasování a jdi do toho. Ty na to máš.
Rádi bychom ti věnovali Amazon poukaz v hodnotě 10 € na tvojí první jízdu s Movacar. Při první rezervaci jednoduše zadej tenhle kód voucheru: Eliška BrotánkoválvmZRrm9 na https://bit.ly/movacaremailfrienden
Připoj se k milovníkům domácích mazlíčků, kteří pečují o zvířata výměnou za ubytování. Použij tenhle odkaz a připoj se s 25% slevou. https://www.trustedhousesitters.com/refer/RAF865408/?utm_medium=refer-a-friend&utm_campaign=refer-a-friend&utm_source=app_native_share&fm=2
Comments